Mí drazí pozemšťané! Dovolte mi, abych vyjádřila údiv nad vlastností, jakou je neomezená paličatost.
Mí drazí pozemšťané!
Dovolte mi, abych vyjádřila údiv nad vlastností, jakou je neomezená paličatost. Tuto vlasnost snad lze chápat jako kladnou, i jako… (raději než zápornou) méně kladnou :-). Ráda ji spatřuji u různých lidí, protože je dovede i k nejvzdálenějším cílům, ovšem u mého člověka ji, přiznávám, vidím spíše nerada. Abych vám však ozřejmila, oč se jedná.
Můj člověk, velmi zvídavý a cílevědomý, si ke svému prvnímu studiu přidal ještě druhé. Nezbývá mi, než ho zahrnout obdivem za to, jakého nasazení je schopen, a že se toho zhostil velmi zodpovědně. Dokonce tak zodpovědně, že se rozhodl na jednom oboru získat prospěchové stipendium. Není pochyb, že můj člověk vyniká neobyčejnou mírou paličatosti, nebo alespoň schopností odmítat neúspěch. Mnozí by jej snad i beze studu mezkem nazvali. Ale já bych byla raději, kdyby spal pravidelně osm hodin denně a stravoval se i jinak, než jen kafem a čokoládou, neboť současný stav věcí se na něm výrazně podepisuje. Dokládám útržek internetového rozhovoru:
On: „Ve středu budu hotový nějak okolo 5 snad.“
Sinead: „Jak to jako myslíš?“
On: „3 tj 15.“
Sinead: „Ve středu???“
On: „V sobotu, eeeee.“
On: „Šalalala.“
Sinead: „Ty máš něco v sobotu?“
On: „V pátek, kurňa.“
Povšimněte si, prosím, jak časových údajů ohledně dne, tak i co se týče hodiny. A to mám na něj být, prosím, hrdá a nesnažit se ho přesvědčit o tom, že si toho na svůj hrbeček nakládá příliš, a že ho to neohrožuje na zdraví psychickém ani fyzickém.
Jenže co si ten můj člověk umane, to musí taky zvládnout. Je to už pár dní zpátky, co mu přišla nabídka práce, na týden nebo čtrnáct dní pomoct firmě… Drahnou chvíli přemýšlel, jestli by to nešlo přeci jen nějak zařídit… S těžkým srdcem nakonec seznal, že to by už asi opravdu nezvládl. Předpokládám, že to byla silná rána pro jeho ego.
A ještě silnější rána pro jeho paličatost :-).